Nerespektování překročeného limitu hluku v obci

Již od minulého roku se marně snažíme přimět všechny úřady vyšších instancí, tedy jmenovitě: Stavební úřad v Kralupech nad Vltavou, Městský úřad Kralupy nad Vltavou – odbor životního prostředí, Krajskou hygienickou stanici Středočeského kraje a Českou inspekci životního prostředí aby hájili zájmy občanů naší obce, nikoliv zájmy developerů, kteří chtějí v našem okolí (aktuálně CTP Park a skladové haly Makro + BOR Biotechnology s projektem na výrobu Tussie paper (známá jako papírna), obě v KÚ Kozomín) budovat stále nové haly, přestože je hygienický limit hluku v naší obci prokazatelně a dlouhodobě překročen.

Přikládám oficiální dopis zaslaný příslušným úřadům v prosinci 2016:

 

Žádost ve smyslu zákona č. 17/1992 Sb. a ustanovení § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 502/2000 Sb.

Vážení,

vzhledem ke skutečnosti, že jsou v obci Úžice jsou dlouhodobě překročeny limity hluku., což bylo prokázáno v minulých letech Krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje a dále pak v letech 2013 a 2014 měřením hluku společností PUDIS a.s., jehož objednatelem v obou případech bylo ŘSD ČR, číslo zakázky z roku 2014: 3-0800-0002- 69. Měření hluku v roce 2014, které proběhlo ve dnech 5.5. – 7.5.2014 prokázalo u stavby na adrese Hlavní 41 výsledné hodnoty Laq, noc až 58,9 dB (překročení limitu hladiny hluku o 8,9dB) a průměr LAeq, 8hod = 53,6 dB, tj. překročení i v 8mi hodinovém nočním průměru o 3,6dB.

Vzhledem k těmto skutečnostem a dlouhodobému neřešení jejich nápravy Vás žádáme o důsledné vymáhání, dodržování zákona č. 17/1992 Sb., ustanovení § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 502/2000 Sb. v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu “1 As 135/2011 – 246″ ze dne 31. ledna 2012, aby nadále nedocházelo ke zhoršování životního prostředí v obci Úžice a tím i zdraví obyvatel.

Nejvyšší správní soud tímto svým rozsudkem jasně stanovil, že jestliže jsou překročené hlukové limity, mající prokazatelně negativní vliv na lidské zdraví a které mohou vézt ke zdravotním rizikům, dle výše uvedeného zákona, nelze v takovýchto lokalitách povolovat další průmyslové stavby a argumentovat tím, že každá jednotlivá stavba představuje jen nevýznamný, byť měřitelný přírůstek již stávající hodnoty hluku.

Pro dodržení výše uvedeného Vás žádáme o pozastavení řízení všech průmyslových staveb, které do současné doby nejsou postaveny, byť by měly platné stavební povolení a to v přilehlém zastavěném území obce Úžice a které přinášejí další přírůstek hluku mající vliv na lidské zdraví.

Další výstavbu lze započít pouze ve chvíli, kdy bude hladina hluku pod zákonem stanovenými limity.

Nejvyšší správní soud v rozsudku “1 As 135/2011 – 246″ rozhodl dne 31. ledna 2012 takto:

[40] Ateliér pro životní prostředí s touto kasační námitkou nesouhlasí. Limity maximálního akustického tlaku, ale i limity znečišťujících látek z ovzduší jsou stanoveny s ohledem na dopady na lidské zdraví a ohrožování dalších živých organismů a složek prostředí. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, v § 11 jasně stanoví, že území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Podle navazujícího § 12 přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí (odst. 1). Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností (odst. 2). Pokud soud logicky dovodil, že limity jsou tu proto, aby byly dodržovány, pak se jednoznačně opřel o zákon, nejen o jeho literu, ale i o sám smysl a účel zákonné regulace v této oblasti. Soud právem také dovodil, že byť jednotlivé záměry v daném území jednotlivě neznamenají samy o sobě nějaké kritické zhoršení stavu prostředí, pokud se umísťují do již nadlimitně zatíženého území, nezbývá, nežli je umísťovat při splnění dalších podmínek, jež povedou k podlimitní zátěži i se zhotoveným záměrem. Jinak dochází nutně k tomu, že každý developer prokazuje nevýznamné přitížení, jež samo o sobě je přijatelné, avšak v kontextu již existujícího nadlimitu i jen v důsledku sčítání jednotlivých „malých“ přitížení každým novým záměrem dochází ke zvyšování nadlimitní zátěže a jde o obdobu oné „salámové“ metody – nezákonné fragmentace širšího záměru v území. Proto se dlouhodobě na Pankrácké pláni volá po urbanistické studii nebo regulačním plánu, aby bylo území probráno jako celek. To se vinou správních orgánů a zájmových skupin nestalo. Proto postupné přitěžování prostředí nakonec nutně vede k tomu, že bylo konstatováno nezákonné navyšování už beztak protiprávního stavu. Limity nejsou stanoveny pro zajímavost. Musejí být dodržovány. Metodou hodnocení zdravotních rizik lze zjišťovat pravděpodobnostní závislost četnosti nemocnosti rezidentů i četnost úmrtí z určitých příčin na výši zátěže území. Rezidenti nesmějí být pokusnými subjekty, na nichž se bude bez ohledu na zákon testovat, kolik developerského zisku stojí zničené zdraví a předčasná úmrtí.

[43] “ … Z ustanovení § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, je patrné, že toto nařízení stanoví mj. nejvyšší přípustné hodnoty hluku pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb. Cit. ustanovení jsou v souladu s premisou, že limity využití území představují hranice pro využití území, a to hranice zpravidla nepřekročitelné; jedním z limitů využití území je také hladina hluku (takto rozsudek ze dne 18. 7. 2006, čj. 1 Ao 1/2006 – 74). Zdejší soud plně souhlasí s vyjádřením Ateliéru, že limity jsou stanoveny právními předpisy proto, aby byly dodržovány. Nejsou tedy jen nějakým doporučením, nebo dokonce jen nijak nesankcionovaným přáním zákonodárce.”

[44] Jak vyplývá z judikatury zdejšího soudu, veřejnoprávní úprava ochrany před hlukem je na rozdíl od úpravy soukromoprávní vysoce formalizovaná, spojená s exaktními limity. Naproti tomu obtěžování hlukem ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 občanského zákoníku je v zásadě neurčitým právním pojmem bez měřitelných limitů (rozsudek ze dne 30. 3. 2006, čj. 8 As 2/2005 – 32, obdobně nález IV. ÚS 451/11 ze dne 11. 1. 2012, „hluk na magistrále v Praze“, bod 17). Není možné, aby správní úřady přistupovaly k závazným a přesně stanoveným veřejnoprávním limitům dle svého uvážení, ne-li dokonce svévolně.

[45] Závěr městského soudu lze stručně shrnout tak, že do území nadlimitně zatíženého hlukem nelze bez dalšího automaticky umísťovat stavby, které sice každá jednotlivě nepřitíží svým provozem dotčenému území nijak výrazně, ale v součtu jednotlivých případů znamenají postupné a významné přitěžování již nyní existující nadlimitní zátěži v území. S tímto závěrem, který slovy Ateliéru (srov. bod [40] shora) zamezuje „salámové“ metodě dalšího zatěžování území, se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Přírůstek hluku daný sumou všech do území umístěných staveb již zdaleka nevýznamný není; přitom každé jednotlivé územní řízení (a v návaznosti na to i soudní řízení) se vztahuje jen k jedné stavbě, která sama o sobě nepředstavuje významný příspěvek ke stávající hodnotě hluku. Na takovémto závěru nevidí zdejší soud nic protizákonného či, slovy obou stěžovatelek, „formalistického“. Právě naopak. Cit. závěr důsledně respektuje základní zásadu práva životního prostředí označovanou jako zásada přípustné míry znečišťování životního prostředí, podle níž území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení (§ 11 a § 12 zákona o životním prostředí, srov. k tomu bod [40] shora). Ostatně již z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

[46] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že je-li řada staveb umísťovaná do území, v němž jsou hlukové limity překročeny, nelze argumentovat tím, že každá jednotlivá stavba představuje jen nevýznamný, byť měřitelný přírůstek již stávající hodnoty hluku.

Plné znění zákona viz příloha, případně online: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0135_1As__110_20120216091516_prevedeno.pdf

Zápis ze zasedání zastupitelstva č. 2/2016

Dne 3.3. proběhlo zasedání zastupitelstva, z hlavních bodů se týkalo především:

Vyčištění příkopu u cukrovarských bytovek

Firma OK Stavby vyčistí silniční příkop od nánosu bahna a zatrubní jeho část, úprava se týká úseku až k potoku Černávka.

CTP Park Prague North – hala D8-2-inovativní výroba tissue v k.ú. Kozomín  (aneb papírna BOR podruhé)

CTP Park předložil studii k novému umístění papírny BOR Biotechnology. Na zasedání jsme se shodli, že budeme požadovat „velkou EIU“ a připomínky byly zaslané na krajský úřad. Hlavní připomínky obce se týkají odvodu dešťových vod, v dané lokalitě není možné vsakovat. Stačí pohled na současný CTP Park měsíc zpět, kdy tam byl slušný rybník a vsakování fakticky nefungovalo.

Výměna panelů za chodník

OK Stavby nabídli obci směnu 31 ks betonových panelů za 93m2 chodníku (vč. práce a materiálu). Panely byly roky nevyužité a nové chodníky se hodí, např. na hlavní ulici nás jejich rekonstrukce čeká.

Celý zápis je k dispozici na webu obce.

Stanovisko obce k papírně BOR z veřejného projednání 9.9.2015

Před týdnem proběhlo veřejné projednání EIA papírny BOR Biotechnology Kozomín, bylo poměrně emotivní, ikdyž jsem čekal, že to bude horší.

K papírně jsem připravil vyjádření, které jsme za obec podali na krajský úřad Středočeského kraje na Odbor životního prostředí v rámci připomínek k dokumentaci, resp. jejímu posudku.

Problém a důvod záporného stanoviska obce je především s ohledem na odvod vody jak z ČOV, tak dešťovky a de facto nulová snaha investora s námi problematiku řešit.

Stanovisko obce je následující:

Stanovisko obce Úžice k “Posudku dle přílohy č. 5 k zák. č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění”, z července 2015, týkající se projektu “Papírna BOR Biotechnology Kozomín”, jejíž zhotovitelem je EKOLA group, spol. s r.o.

Obec Úžice, s ohledem na neakceptování požadavků ze strany zhotovitele a s ohledem na nové skutečnosti   N E S O U H L A S Í   s výstavbou papírny BOR, a to především z důvodu nevyřešených, nejasných a zhotovitelem odmítaných konkrétních řešení odvodu dešťových a odpadních vod z papírny.

1) Zpracovatel posudku s odvoláním na zpracovatele dokumentace odpovídá, že požadavku obce Úžice na “Zajištní neškodného odvádění vod Postřižského potoka ze zastavěného území obce Úžice” nelze vyhovět a nelze jej vázat na vydání stavebního povolení. Jsme však názoru, že naopak NELZE vydat stavební povolení bez toho, aby investor na své náklady zajistil odvod dešťových a odpadních vod tak, aby nezpůsobily v naší obci z titulu objemu nadměrné hromadění vody, resp. povodně.

Obec Úžice tedy opětovně požaduje jasný a konkrétní ZÁVAZEK investora k realizaci úpravy koryta Postřižského potoka před zprovozněním papírny, resp. jako PODMÍNKU pro vydání stavebního povolení. Informace o havarijním stavu, resp. doporučení realizovat záměr “Zajištění neškodného odvádění vod Postřižského potoka ze za sstavěného území obce Úžice do Černávky” je uvedena též ve vodohospodářské části EIA, zpracované Ing. Jakoubkem (VHS Projekt).

Dle § 5, odst. 3) vodního zákona nesmí být bez splnění zajištění odvodu povrchových, odpadních a srážkových vod  stavba povolena!

2) Zpracovatel posudku zmiňuje zanesení stavby do fotografií v příloze č. 1. Tento komentář nemůžeme brát jako legitimní, neboť stavba nebyla zanesena do jediné fotografie pořízené v naší obci. Tento požadavek obce Úžice tedy dále přetrvává.

3) Dále se na základě nově zjištěných skutečností domníváme, že realizace samotného projektu není z důvodu odpadních vod kapacitně možná.

Čerpáme z rozhodnutí Vodoprávního úřadu, č.j. MUKV 21759/2013 OŽP ze dne 30.7.2013, resp. informace Městského úřadu Kralupy nad Vltavou, stavební úřad, interní sdělení ze dne 7.11.2013

Citace: “Upozorňujeme, že uvedený záměr v daném území z hlediska vodního zákona NELZE realizovat. Pro zařízení pro zpracování papírenského tříděného odpadu v rámci energeticky soběstačného areálu Kozomín nelze umístit novou biologickou čistírnu o uvedené kapacitě 8 167EO s předpokládaným recipientem pro vypouštění čištěných odpadních vod, uvedeným v dokumentaci jako vodní tok Černávka v množství 250 m3/den a to ani s využitím nejlepších dostupných technik. Vzhledem k množství vznikajících odpadních vod, uvedenému v předložené dokumentaci, nelze zajistit ani jinou přijatelnou likvidaci pro uvedenou lokalitu v souladu s vodním zákonem.”

Víme, že se zmíněné rozhodnutí Vodoprávního úřadu vztahuje k návrhu č. 2 změny územního plánu obce Kozomín, ve kterém měl být areál papírny součástí jednoho objektu a též, že v aktuálně zpracované studii EIA je plánovaná kapacita vypouštěných vod cca 150 m3 / den, avšak s ohledem na zmíněné rozhodnutí ani tato změna neovlivní danou problematiku, především z následujících důvodů:

a) Citace: “S odkazem na schválený plán Oblasti povodí horního a středního Labe, jehož účelem je dle § 23 vodního zákona mimo jiné ochrana vod jako složky životního prostředí, je vodní tok Černávka, vodní útvar ID 11335000 zahrnutý v seznamu silně ovlivněných vodních útvarů a podle hodnocení z roku 2007 je jeho stav nevyhovující a odhad stavu k roku 2015 je rovněž nevyhovující. Nelze tedy do nevyhovujícího stavu vnášet další záměr tento stav zhoršující.

b) Daná zpráva zmiňuje též špatný stav koryta Černávky, konkrétně dotčenou část od Úžic po pramen jako neudržovanou.

c) Citace: “Při posuzování výše uvedeného záměru je třeba dbát zejména principu předběžné opatrnosti (precautionary principle), tedy pokud neexistuje dostatek vědeckých důkazů, na základě kterých by významný negativní vliv mohl být vyloučen, je nutné postupovat stejně, jako kdyby existoval.”

d) Shrnutí interního sdělení MěÚ Kralupy nad Vltavou, přesná citace: “Na územích obcí Úžice u Kralup nad Vltavou, Kozomín a Postřižín jsou v jejich územních plánech vymezeny dostatečně k výrobě a skladování, které doposud nejsou využity a je dostatečná rezerva pro dané účely rozvoje jednotlivých obcí. Z hlediska vodohospodářského nelze pro území zahrnuté ve změně č. 2 zabezpečit likvidaci vznikajících odpadních vod při navrhovaných procesech úpravy vstupních surovin a z důvodu nedostatečné kapacity vodního toku pro vypouštění čištěných odpadních vod. Z hlediska vodního zákona nelze dostatečně zajistit likvidaci vznikajících odpadních vod tak, jak je uvedeno v § 5 odst. 3) vodního zákona. Současně není zřejmé, zda lze zabezpečit zásobování lokality vodou a zajistit likvidaci srážkových vod v souladu s ustanovením § 5 odst. 3) vodního zákona. Tato podmínka byla uvedena i ke změně ÚP Kozomín č. 1. S návrhem změny č. 2 nelze z hlediska vodního zákona s využitím výše uvedeného souhlasit.” Zpracovatel: Mgr. Jan Kobera, vedoucí odboru životního prostředí

Uvědomujeme si změnu projektu a ÚP Kozomín, zřejmě i vyjasnění zásobování vodou, ale bez ohledu na uvedená čísla změn ÚP se problém s odpadními vodami dotýká stále stejných toků a z toho důvodu dle našeho názoru stále přetrvává.

Plánovaná výstavba papírny BOR

Papírny BOR Biotechnologies a.s. v katastrálním území obce Kozomín se nás bohužel dotkne alespoň dle mého názoru víc, než si všichni připouštíme. V čem?

Laicky řečeno ve všem špatném. Pozitivní přínos pro obec je prakticky nulový. Papírna nabídne několik málo pracovních míst, ale na ty bude předpokládám třeba poměrně specifická odborná praxe. Bohužel přínos není ani pro Kozomín, tamní zastupitelstvo bylo poměrně slabé, měli si podmínit pro elektrárnu a případnou papírnu založení dceřinné společnosti se sídlem v jejich obci tak, aby měli základ příjmu alespoň z daní dané firmy, jelikož samotná firma BOR Biotechnologies a.s. je se sídlem v Praze. Pokračování textu Plánovaná výstavba papírny BOR